Charakter tanců

Standardní tance

Waltz

Tento romantický tanec se vyvinul ve dvacátých letech z amerického tance boston. Přirovnává se k procházce mladičkého zamilovaného páru parkem. Často se tančil jako tanec na rozloučenou, který zamilované ještě více roztouží. Charakteristickým krokem je přísun ve třetí době, který umožňuje párům zdvihnout se na špičky, ze kterých se pak mohu v dalších krocích lehounce a pomalinku snášet. K největším vynálezům na tanečním parketě patří waltzové otáčky o 3/8, které umožňují diagonální pohyb a napojování otáček vpravo a vlevo.

Tango

Příchod tanga z argentinských přístavních tančíren do Evropy způsobil ve dvacátých letech minulého století doslova tangománii. Díky své smyslnosti bylo tango dlouho zakázaným tancem. Není divu, že chtěl každý okusit potlačovanou tím pádem ještě větší vášeň, která sváděla až k sebevraždám. Těsné držení, ostré pohyby nohou a hlav v kontrastu s mrazivým klidem v zastaveních a pózách vyvolávají dramatickou atmosféru. Formálně se jedná o ovládání pohybově dokonale fungujícího ženského těla, které se často napodobuje v kabaretech i tancem s figurínou.

Valčík

Je králem všech tanců už od dob Straussů a zároveň také prvním společenským tancem, který se tančil v objetí a vysloužil si za tuto nemravnost od církve odsouzení a zákaz. Vířivý pohyb okolo sálu vyvolává pocit vznášení se a závratě. Ve skutečnosti valčík zahrnuje pouhých šest kroků, ale ve velké rychlosti otáčení na ně musí stačit pouhé dvě vteřiny. Zajímavostí je bezesporu fakt, že mezi standardní tance se dostal až jako poslední.

Slowfoxtrot

Je založen na přirozené lidské chůzi s rovnoběžnými chodidly a byl vlastně vzpourou proti umělým krokům s nepřirozeně baletně vytočenými chodidly, které vyžadovali taneční mistři v devatenáctém století. Pomalá hudba klasických bigbandů vyžaduje precizní práci nohou a jemnou souhru v páru. Za vrchol je považována chůze vzad a specielní obraty na patách.

Quickstep

O quickstepu se říká, že je jako nevybouřené mládí. Plný energie, zvratů a nečekaných efektů. Je přitom fyzicky náročný a jako poslední soutěžní tanec bývá přirovnáván k závěrečnému běhu desetiboje. Vyvinul se z kdysi oblíbených tanců shimmi a charleston, které získaly popularitu v době, kdy se ragtime vyvinul do swingu. Je plný poskoků, běhů a obtížných krokových kombinací, které tanečníky i publikum zaručeně pobaví.

Latinskoamerické tance

Samba

To je tanec, který je nerozlučně spojen s karnevaly a jejich kolébkou Rio de Janeiro. Samba má kořeny v afrických rituálních tancích, z nichž převzala nejen jejich vášeň a živočišnost, ale i melancholii a tančení do úplného vyčerpání. Typické je zhoupnutí v kolenou a v pánvi, ale také rozechvívání zadečku tanečnic a ramen jejich partnerů v neuvěřitelných rytmech hraných na exotické bicí nástroje.

Cha-cha

Je to vlastně uměle vytvořený tanec z typických kubánských tanečních prvků, který vznikl pro pobavení v klubech. Charakteristický je výrazný pohyb pánve, který jasně říká, o co v životě jde. Vlastní tanec je ale ovšem jen nezávazná koketérie, plná pohybových provokací a legrace.

Rumba

Zdánlivě pomalou hudbu naplňují tanečníci kontrasty mezi bleskovým pohybem a naopak až uhrančivým klidem v pomalých gestech a akrobatických prvcích.

Pro Rumbu je charakteristické, že na hudebně nejdůraznější první dobu se pohybuje pánev a neprovádí se žádný krok. To spolu s pomalým rytmem evokuje velmi smyslný pocit z tohoto tance. Páry i diváci rumbu milují pro její erotický podtext.

Paso doble

Paso doble už svým zvukem symbolizuje výjimečnou událost. Zatímco ostatní tance se snažily spíše předvést náladu, atmosféru a vztahy, v tomto španělském tanci dominuje dějová linka. Korida, oslava toreadorova vítězství a flamencové pasáže diváky doslova vtahují do tanečního příběhu na parketě. Dusnou atmosféru vytváří vášeň poznamenaná krví a smrtelným nebezpečím.

Jive

V poválečné Americe, ale i později u nás byl jive spolu se svými předchůdci a příbuznými spojován především s mladými lidmi, pro něž byl jedním z projevů revolty. Byl zakazován, skandalizován a trestalo se za něj. Tančí se na bříškách chodidel, je plný otoček, obratů a hbitého pohybu, který nikdy neustává. Nerozlučně k němu patří i akrobatické prvky. Je zajímavostí, že u nás se začal soutěžně tancovat dříve než ve světě.

Ostatní tance

Mazurka

Mazurka je Polský lidový tanec. Několik klasických skladatelů má psané příklady, s nejlépe známý Fryderyk Chopin' s pro sólový klavír. Ve dvacátých létech, Karol Szymanowski psal soubor dvacet pro klavír.Ve švédské lidové hudbě, osminová nota nebo osm-poznámka polska má podobný rytmus jak mazurka a dva tance mají obyčejný původ.Tanec byl také obyčejný jako oblíbený tanec v Spojených státech v pozdní 19. století. V Amerických jižních státech to bylo někdy známé jak Mazuka.

Polka

Polka je tanec v 2/4 taktu, který vznikl okolo roku 1830 v Čechách. O vzniku polky není zcela jasno, podle národopisce Čeňka Zíbrta polku vymyslela k písni „Strejček Nimra“ děvečka Anna Chadimová (později provdaná Slezáková, 1805–1884), když sloužila v Kostelci nad Labem u měšťana Klášterského. Podle jiných pramenů jde ovšem pouze o velmi nepravděpodobnou legendu.Původně se tento tanec jmenoval „maděra“, ale podle svého polovičního rytmu byl přejmenován na „půlka“. Tento název se později změnil na „polka“, patrně jako výraz sympatií k národně utlačovaným Polákům (povstání v roce 1830), podle jiného pramene na počest polské zpěvačky Esmeraldy. Po svém vzniku se velmi rychle rozšířil a již v r. 1840 se polka celkem běžně hrála ve Vídni. Do Prahy uchvácené rytmem polky zavítal i Johann Strauss starší který pak sám složil několik skladeb v rytmu polky; k dalším známým autorům polek patří Bedřich Smetana.Polka je párový tanec, který se řadí mezi tzv. „kolové tance“ (tančí se dokola kolem sálu). Výhodou tohoto tance je možnost kombinace kroků s tanci stejného typu a značné množství figur.Zajímavostí je, že ačkoliv má polka standardní taneční držení, pár se nemá vzájemně dotýkat těly.

Salsa

Jedná se o párový tanec. Tančí se na čtyřčtvrťový rytmus. Vychází z mamba, kterému je velmi podobné, ale důraz je na jiné doby. Rytmizace je quick-quick-slow, tančí se tedy na 1–2–3, 5–6–7. Existují však i formy salsy s odlišnou rytmizací – 2–3–4, 6–7–8 (Eddie Torres NewYork style, Palladium mambo, OnClave…). Abyste tančili salsu, poslouchejte čtyři doby hudby, ale tančete jen první tři kroky. Poslední doba z taktu je „pohyb na okrasu“.Je možné tančit v kterémkoli směru anebo úplně na místě.Není možné, aby oba v páru dělali co chtějí. Proto má muž určitou roli, říkáme že vede partnerku. Žena se potom řídí podle partnera a chodí tam kam on chce. Není také nutné, aby tancovali v páru muž a žena. Je možné tancovat každý sám, případně dvě ženy spolu. Ostatní kombinace nejsou příliš obvyklé. Zvláštní forma salsy je takzvaná Salsa Rueda (Rueda de Casino), která se tančí v kruhu, přičemž jedna osoba vyvolává v průběhu tance názvy figur, které tanečníci budou tančit (podobně jako Round Dance). V této variantě tance zahrnuje mnoho figur rychlé střídání tanečních partnerů.

Flamenco

Flamenco je to hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem je Andalusie na jihu Španělska.Vzniklo mezi cikány, kteří tam v 15. století doputovali z Indie přes Pákistán a Egypt. Proto se ve flamencu vlastní cikánská kultura mísí se španělskou, indickou, židovskou a arabskou.Dělí se na flamenco jondo (vážné, hluboké), flamenco chico (lehké) a flamenco intermedio (střední) a zahrnuje řadu tanců, počínaje vesnickými Sevillanas přes Alegríu, Buleríu, Tangos, Soléá atd. Hlavními disciplínami jsou zpěv, tanec, hra na kytaru a rytmický doprovod, kterým je míněno tleskání a hra na cajón (čti kachón), což je perkusní nástroj připomínající dřevěnou bednu, na němž hráč sedí obkročmo. Pojem duende, používaný pro nejvyšší extázi ve flamenkovém smyslu, znamená syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností. Až do půli 19. století bylo flamenco pouze součástí životního stylu španělských Gitanos, na profesionální úrovni začali umělci vystupovat až s příchodem romantismu, kdy se zvýšil zájem o exotickou tvář Španělska. Následoval „zlatý věk flamenca“, období kaváren s flamenkovou produkcí vedlo k ničení původního stylu. Proti tomu se postavila skupina španělských intelektuálů v čele se spisovatelem Federikem Garcíou Lorkou a skladatelem Manuelem de Fallou. Ti roku 1922 zorganizovali v Granadě slavnou soutěž ve flamenkovém zpěvu, aby upozornili na umělecké hodnoty ničené kultury.

Nicméně flamenco se k vlastnímu sebeuvědomění postavilo čelem až v padesátých letech. Tehdy akcentovanému důrazu na tradici se pak v sedmdesátých letech vzepřely přední osobnosti nové vlny. Od té doby se flamenco žánrově rozvrstvuje, kombinuje své prvky s popem, rockem, jazzem, brazilskou hudbou, reggae, hip hopem a všemi myslitelnými styly. O mezinárodní popularizaci a následné zakořenění stylu v mnoha zemích světa se nejvíce zasloužili Paco de Lucia, zpěvák patřící do nové vlny (přezdívaný pro svůj bolestný výraz „zlomenina duše“), režisér Carlos Saura, jenž natočil filmy s flamenkovou tématikou (Krvavá svatba, Carmen, Čarodějná láska, Flamenco, Salomé, …) či nedávno zesnulý tanečník Antonio Gades. Tanec dnes žije svým vlastním životem díky tisícům lektorek a lektorů po celém světě a stále neutuchajícímu, především ženskému zájmu.

Čardáš

Čardáš je maďarský národní tanecTento tanec se vyvinul z hudby sinti. Čardáš je relativně náročný párový tanec, který začína lassu – tj. pomalý mužský tanec. Po lassu nasleduje friska – což je rychlý párový tanec ve 2/4 nebo 4/4 rytmu. Tento tanec stojí na kombinaci rychlých a volných pomalejších prvků, klade výrazně vyšší nároky na tanečníka. Dobře zatančený čardáš má vyjadřovat vášeň, kterou cítí k partnerce.České slovo „čardáš“ vzniklo z maďarského označení tohoto tance – csárda, které znamená „krčma“. Největší popularita tohoto tance byla v letech 1830 – 1890. Čardáš ovlivnil i některé hudební skladatele jako byl např. Johann Strauss.